Mimo tréniků na motokrosu, spoustu kondiční přípravy a založení našeho Supermoto teamu SV Racing, jsme v podstatě nestihli vůbec nic. Svorně jsme se na cestě do italského Bergama, odkud jsme odlétali na první testy do španělského Guadixu shodli, že to opravdu bylo jako včera, kdy jsme opustili bránu autodromu ve Francii.

Poklidné přípravy na testy nám malinko narušila dopravní společnost, která někde ztratila poměrně nepodstatné věci jako jsou rukavice, helmy a kombinézy. Ale díky včasnému zjištění asi pět hodin před odjezdem, jsme vše společnými silami dokázali znovu posbírat z náhrad a minulé sezóny. Tímto bych chtěl poděkovat mému tátovi, Markovi Morávkovi (dovozci bot Gaerne), šéfovi FOSU a pro nás nejlepšímu vinaři na světě Jóžovi Valihrachovi a Vencovi Jirušovi ze 4SR za obětavost a rychlou reakci na daný problém.

Díky těmto problémům jsem vyjádřil jistou obavu z přetíženosti zavazadel, ale po Kubově odpovědi:  " Ty vole, já jsem profík v létání. Udělám tam takový čurbes, že se ti letištní pracovníci nebudou stačit divit...“, jsem se uklidnil a v poklidu si vychutnal cestu. Na letišti jsme jako správní profíci zaplatili bez odmlouvání 80 euro navíc za přetížená zavazadla a po Kubově sdělení: „Tohle se mi ještě nestalo... kokoti...“, jsme se odebrali s celým týmem do letadla a až na pár turbulencí proběhl let a následná cesta z Granady do Guadixu bez problémů.

Na druhý den ráno při příjezdu k trati, kdy okolo nás bylo úžasné „azuro“, jsem si všiml podivného bílého mraku, který ležel v místech, kde se nachází okruh. Po asi třech hodinách čekání, zrovna ve chvíli, kdy to začalo vypadat, že zavřeme boxy a pro dnešek půjdeme na pivo, se mlha asi v minutě vytratila a Kuba se mohl začít převlékat.

Hned od prvních kol bylo vidět, že si na Ducati nebude muset zpátky dlouho zvykat a já si v té chvíli mlčky vzpomněl na můj první výjezd s ním na testování tovární BMW do Mugella někdy na začátku loňského léta. Tam si k velkému podivení celého teamu ani nenastavil páčky a od druhého kola jezdil, jako kdyby na „bavoráku“ seděl od narození. Na co si ale bylo třeba zvyknout, byla trať v Guadixu, která vypadala poměrně rychle, ale bohužel jen při procházce pěšky. Já osobně jsem měl docela radost, že můžeme testovat právě na trati, kterou Kuba nemá rád, neboť jak on říká: „Závodí se v rychlých zatáčkách," ale jak jsem si loni stačil všimnout, sem tam se na některém okruhu i pomalá „zákruta“ naskytne.

Jakubova znalost motorky a neznalost trati dokonale korespondovala s jeho teamovým kolegou Sylvainem, akorát v opačném pořadí. Před asi dvěmi lety tady náš francouzský kolega nakroužil asi 300 kol s továrním teamem Suzuki a dodnes drží traťový rekord. Takže by se dalo říct, že věděl, kam má jet. Abych se přiznal, tak jsem při prvních Sylvainových kolech raději odešel do boxu, neboť se jeho styl, kdy při odřazování do zatáček vymačkával spojku, hodně lišil od Kubového řazení pouze s meziplynem a já si zatáčku co zatáčku nebyl jist, jestli ji projede nebo neskončí na nákupech někde v Guadixu. Po chvíli jsem ale pochopil ( jako neznalec silničního závodění ), že má vše pod kontrolou a je to jen má špatná doměnka. Navíc během dne, po radě Jakuba, začal řadit jen s meziplynem, což mi později demonstroval postěžováním si, jak ho bolí noha a následné ukázání jeho rozedřené boty na nártu mi tuhle poznámku jen potvrdilo. První den zajel Sylvain asi o půl vteřiny rychlejší kolo než Kuba a co se týká celkové práce teamu, byli všichni naprosto spokojeni.

Druhý den ráno inženýři předělali spoustu věcí a já si hned při první jízdě všiml velkého rozdílu v dobržďování do zatáček, kdy se kubova „Dukatka“ začala chovat o dost klidněji a tenhle můj postřeh mi hned potvrdil čas, který byl o půl vteřiny rychlejší, než Sylvainův nejrychlejší z minulého dne. V podstatě celý den, se pak nesl v duchu perfektního testování bez jediného problému, kdy byla spousta času, jak na práci mechaniků a inženýrů na motorce, tak i na jezdecké technice a stopě, kterou jsme se s Kubou snažili vybrousit k dokonalosti mými výpravami po trati. Bylo parádní vidět, jak oba jezdci neustále zlepšují časy, které se na konci testů zastavily na úplně shodném čase.

Musím přiznat, že jsem opravdu mile překvapený z celého teamu, z přístupu vedení, manažeů i mechaniků. V boxu vládne pověstná italská laskavost a nasazení, ale zároveň je cítit, jak každý ví, jaká vlajka vlaje na stěžni našich boxů. Nejsem žádný idealista a ani nepotřebuji nikomu pochlebovat, stát se může všechno a za chvíli může být taky všechno jinak, ale tohle se zatím prostě povedlo a já věřím, že to vydrží.

Co se týče Španělska, tak musím říct, že jsem měl poprvé možnost ho poznat i jinak, než jen z cesty na závody, pobytu v depu a cesty ze závodů. Česko a Itálii fakt miluji, ale nejspíš jsem si našel další lásku. Přístup lidí, vstřícnost a vlídnost je opravdu okouzlující a o jídle ani nemluvě. Celou tuhle španělskou pohádku završil šéf okruhu Guadix, který nám následující den po testech, jen tak z dobré nálady, půjčil svůj Lotus Elise a my mohli snad půl dne lítat po okruhu a blbnout jako malé děti. Pravda, řazení levou rukou mi dělalo trochu problémy, ale bylo dost času se to naučit.

Asi za 14 dní jsou testy v Portugalsku a Španělsku. A já pevně věřím, že budeme pokračovat v dobře započaté práci.

FOS !

Autorem příspěvku je Radim Vavřík.