Mike LaRocco byl neúnavný jezdecký dříč ze severozápadu, a tak není divu, že byl tak dlouhou dobu držitelem rekordu v počtu kariérních startů. Reedovi však bude tato „koruna“ rovněž slušet coby mladému Australanovi, který rostl společně se svým snem, jímž bylo jezdit americký superkros. V současné době už na US půdě závodí sedmnáct let a rozhodně tuto příležitost nikdy nepovažoval za samozřejmost. Možná k tomu přispělo i jedno jeho starší šampionské motto: „Musíš pro to dýchat, pokud chceš vyhrát.“ Chadův příběh je coby komplex hodný vydání knihy, která doufejme, jednoho dne vyjde. Prošel si vším – tituly, vyhrané závody, fůra pódií, výměny týmů, provozování jeho vlastního týmu a mnohem mnohem víc. Pořád je tady ale jedna věc, která se za ty roky nemění: Chad Reed jednoduše miluje to, kým je – superkrosový závodník. A to jste ostatně mohli vidět i minulý víkend na Floridě, kdy se mu nepodařilo přímo kvalifikovat, vyhrál LCQ a pak ho zastavila porucha motocyklu od pravděpodobného dosažení jeho prozatím nejlepšího dosavadního výsledku v letošní AMA SX sérii. 


Teď už se ale společně pojďme podívat na klíčové momenty cesty držitele rekordu v počtu celkových superkrosových startů.

Poprvé 



V roce 2002, kdy startoval za Boost Mobile/Yamaha of Troy, se Chad Reed poprvé upsal k závodu třídy 125 East Region. Jeho tým ho však vyzbrojil Yamahou YZ250 a vyslal ho závodit v premiérové třídě West. Nastoupil do závodů celkem třikrát a dosáhl skvělých výsledků, když skončil na pozicicích 6-5-8. V roce 2002 naskočil do závodů West v Dallasu, a znovu to bylo na YZ250, na níž odjel celkem další čtyři závody.
 

Neúnavný vytrvalec

„Musíš pro to dýchat, pokud chceš vyhrát.“ A řekněme si to narovinu, Chad Reed pro superkros skutečně dýchal a dýchá stále. Od jeho full-time debutu v roce 2003 až přes první dvě kola v roce 2010 nikdy nevynechal jediný závod. Pokud jsme dobře počítali, jedná se o 116 závodů v řadě bez jediné odstávky. Jste připraveni na pořádně crazy zjištění? Další legenda Ricky Carmichael absolvoval „pouze“ 115 závodních startů za celou dobu jeho kariéry. 


A jen tak mimochodem, Chad je rovněž držitelem rekordu v počtu dosažených SX pódií, kterých má celkem 131. Druhá příčka patří Jeremy McGrathovi se 111 bednami a na třetí pozici se umístil Ryan Dungey s číslem 101. Žádný další jezdec na třímístný počet nedosáhl.

Láska bez hranic

Občas se stalo, že se Chad zranil, ale i v téhle době v sobě našel dostatek síly a nastoupil do závodu. Příklady: zraněné rameno před startem sezóny 2003, kdy se zničehonic zjevil na trati Anaheim 1 a vyhrál. Pochroumané rameno před Daytona Supercrossem 2006, které mu nezabránilo naskočit do závodů a skončit na stříbrné příčce. Před startem sezóny 2007 se při tréninku sice nehorázně rozbil, ale i přesto dosáhl v Anaheim 1 na pódium.

Zraněním neodstavitelný – vždycky na startu


Jedním z nejlepších příkladů jeho absolutní oddanosti supekrosu je rok 2008, kdy to Reed poslal během tréninku v Detroitu hodně přísně přes řídítka. Byl to příšerný pád, po němž Chad zamířil do nemocnice, zatímco Kevin Windham začal být skloňovaný coby nový superkrosový lídr. Chad se však z nemocnice vrátil a do závodů naskočil – naštěstí pro něj bylo zrovna v té době platné provizorní pravidlo, které mu dávalo šanci jednou odstartovat a dostat se přes heat a kvalifikace do Mains. Přestože se potýkal s ohromnými bolestmi, nakonec se mu podařilo dokončit Main Event na 12. místě a ukotvit tehdejší pozici v šampionátu. Když se na jeho kariéru mrkneme s odstupem času, tak tohle byl pravděpodobně jediný závod, do něhož nastoupil jen proto, aby získal aspoň nějaké body za celkové umístění. 
 

TwoTwo team 


Reedova sezóna 2010 s Monster Energy Kawasaki teamem se vůbec nepovedla. V té době neměl žádné nabídky od továrních týmů a jak se mu blížila třicítka, zkrátka to není celkově nejlepší doba, která by nahrávala novým exkluzivním angažmá. Spousta jezdců v té době ostatně odchází do důchodu. 

A právě v této době se Chad rozhodl zainvestovat do vlastního týmu TwoTwo Motorsports. Chadovi vždycky nahrávalo, že má velkou fanouškovskou základnu, která ho bezmezně miluje a podporuje. Jejich obdiv byl na vrcholu právě v době, kdy Chad řídil vlastní tým a nedá se říct, že by nebyl úspěšný.

Příliš uspěchaný návrat

Reedovo zranění kolena mu ztěžovalo sezónu 2013, kdy se potřeboval rychle uzdravit. V té době zmeškal jeden ze závodů v Houstonu, ale naskočil hned do dalšího v Minneapolis, kde uzavíral elitní TOP5. Nevynechal ani jediný hlavní závod v tomto roce.

Zpátky ve hře

Chad strávil většinu kariéry v podstatě vzdorováním. V roce 2014 ho vnější pozorovatelé doslova „pohřbili“ coby možného adepta na titul především kvůli jeho věku – 32 let. Co se však nepřihodilo? Chad v tom roce vyhrál elektrizující závod Anaheim 2 a dalším vítězstvím se blýskl také během Anaheimu 3. Byla to snová sezóna, tedy až do doby, než havaroval společně s Kenem Roczenem na roletě. Sezóna tím pro něj skončila.

Pořád na scéně

Reedovi se od magické sezóny roku 2014 podařilo zvítězit pouze jednou, ale ani přesto všechno se nevzdal. V roce 2015 odjel 16 závodů ze 17, když startoval za Monster Energy/Factory Yamaha. To znamenalo 50 startů z celkových 51 plánovaných závodů v průběhu tří sezón.
 

Pokořování vlastních limitů

Chad Reed si zlomil dvě kosti v kotníku během letošního závodu Red Bull Straight Rhythm. Už to vypadalo, že do závodů Anaheim 1 nenaskočí, ale nestalo se tak. Přestože ho stály závody hodně sil, nakonec ani jednou doposud nechyběl ve finále. Párkrát sice musel postoupit do „Main Event“ přes poslední šanci, ale nevzdal se. Ostatně i to je důvodem, proč je momentálně rekordmanem v počtu SX startů. A nemohl si přát lepší načasování, protože Tampa je domovem Chada v USA. 

Nikdo nemůže zpochybnit, že po celou dobu odváděl skvělou práci. Zdá se, že jeho cesta ještě není u konce.

Přestože má Chad za sebou spoustu „věcí“ ve své kariéře, přece jen je tady ještě jedna, kterou odmítá – skončit.

Připravila: Lucie Havlíčková (luh)
Zdroj a foto: Racerxonline.com

28.02.2018