„Ahoj moji čeští přátelé,

chtěl bych vám napsat pár řádků, neboť již od roku 1978 jezdím do vaší země závodit v sajdkárkrosu.

V roce 1974 jsem začal se sólo motokrosem na KTM do 125 ccm. Do závodění mě dostal Franz Riesenhuber.

V roce 1978 jsem začal jako spolujezdec na sajdkáře u Gregora Hammera, s nímž jsem jako mladistvý dosáhl několik prvenství v rakouském mistrovství a následně se dostal i k vám do Čech v letech 1979 nebo 1980. Tam jsem také poznal Františka Hejnala, Josefa Petáka a Ouběnice. Bylo to pro mě v mých mladých letech velmi působivé poznání - přátelští lidé a mnoho krásných děvčat v Haldě Příbram. Už tenkrát jsme u vás pořádali tréninkové tábory, samozřejmě ještě s vízem a dlouhými pobyty. Bylo to ale velmi pěkné.

V roce 1981 jsem začal jezdit společně s mým bratrem Gerhardem. Tenkrát jsme museli falšovat jeho věk, jinak by nedostal licenci, protože mu ještě nebylo 16 let. Byly to tvrdé roky učení, s málem peněz i kondicí, protože jsem většinu času trávil na diskotékách. Poté jsem ale začal na sobě pracovat - hodně běhat a trénovat. V roce 1990 jsem se s mým novým spolujezdcem Leopoldem Ledererem stal mistrem Rakouska.

Na mistrovství světa jsem se dokonce jednou na závodech v Německu umístil na 8. místě! Do Ouběnic jsem jezdil na mezinárodní i světové závody. V roce 1995 jsem si myslel, že se závody přestanu. V letech 1996 až 1997 jsem ale pořád dojížděl do Čech.

Dal jsem se znovu dohromady s bratrem Gerhardem, kdy jsme se domluvili, že pojedeme jen tak pro pobavení. V letech 1998 a 2000 jsme se u vás stali dvakrát českými vícemistry. V té době začínali svou kariéru bratři Rozehnalové, kteří měli v první sezoně trochu smůlu, ale byli velmi rychlí a stali se tak později v české kronice nezapomenutelnými a tak i zůstanou. Na jejich sportovní motivaci, si myslím, mám také trochu podíl, neboť oni byli velmi ctižádostiví a nechtěli mistrovský titul jen tak odevzdat do Rakouska, což je dobrý přístup.

Poté přišli Josef Karl a Pavel Fuchs s týmem Jardy Kříže a zase uběhly 4 sezóny. Děkuji této velké rodině.

Velmi pěkné časy jsem zažíval i později s Michaelem Gáborem. Sice jsme se dohodli na kratší dobu, ale nakonec jsme spolu vydrželi pěkných 6 let.

Potom jsem závodil zase s bratrem Gerhardem. Tentokráte jsme ale jen testovali pro firmu MEGA jejich motor. Po 2 sezónách jsme skončili.

Při mototestu v Itálii jsem poznal Markuse Richtera. Navrhl mi, že bychom mohli zkusit jednu sezónu. Říkal jsem mu ale, že jsme od sebe 600 km daleko. On mi odvětil, že stejně budeme v Čechách, kam to má každý 300 km. Teď spolu již startujeme 3. sezónu. Je to pro mě velká čest startovat s takovým mladým spolujezdcem.

Za tyto dlouhé roky se stala má sajdkárkrosová rodina větší a větší, a proto bude stále těžší se s tímto sportem rozloučit. Děkuji mnoho kamarádům na cestách, týmům a organizátorům. Vždycky je úžasné se zúčastnit závodů.

Co se týče mých jazykových znalostí... Nejsem příliš pyšný, že jsem se za ty léta nenaučil česky. Byl jsem hodně zaneprázdněný a měl hodně práce, zatímco vy už jste v mých mladých letech uměli německy. Za to se omlouvám!

Nás Rakušáky by velmi potěšilo, kdyby se jeden z vašich týmů zase vyšplhal na světové podium při mistrovství světa sajdkár. Sázím, že je to možné v příštích pěti sezónách.

Rakouský motor MEGA je také na nejlepší cestě se stát nejlepším motorem pro GP v sidecarcrossu.

Pro mladé týmy, které se také jednou chtějí zapojit do mistrovství světa, je velmi důležité mít dobrou kondici. Pokud byste chtěli získat dobrého sponzora, musíte být také velmi dobře kondičně připraveni! To byl také vždycky můj postoj.

Děkuji také všem reportérům z redakce Motolevel.com. Doufám, že jsme měli některé pěkné souboje na trati a v party stanech, bavilo mě to s vámi.


PS: Letos pořádáme opět závod v Nursch ve dnech 4.–5.8.2018. V sobotu odpoledne se konají tréninky, v neděli dopoledne trénink a kvalifikační jízda. Odpoledne jsou dvě rozjížďky. Pokusíme se, aby závody sajdkár skončily již v 16:00 hod.
Rád bych vás požádal, abyste si udělali čas na to k nám přijet!"


Wanger Anton




Připravil: Josef Hejnal
Překlad z němčiny: Kateřina Bělohradová
Foto: Josef Hejnal, Zdeněk Růžička a archiv Antona Wangera
15.7.2018