Trochu jsem tedy zalistoval v programu a prošel se depem, abych věděl, na čem zdejší posádky jezdí. Kromě místních matadorů dorazily i posádky ze sousedního Finska a dokonce jedna z Běloruska.

Zdejší kategorie jsou rozděleny trochu jinak než u nás. Mají kategorie veterán, senior a motory vzduchem chlazené. Poslední kategorie jsou sice převážně staré motory, ale jsou vsazené do novějších rámů. Že byste zde viděli sajdkáru kompletně v původním stavu jako u nás, tak budete zklamáni. Zajímavostí je, že ač to připomínalo nejvíce veterán kategorii, stroje řídili převážně mladší závodníci. Také to bylo poznat při jízdě. Jejich fyzická odolnost byla prostě větší než u jejich starších kolegů.

Naopak kategorie veterán a senior byla rozdělena dle věku, a to 40let a nad 50let. Tyto posádky bych přirovnal k naší kategorii veterán sóla, kde se jezdí na současné technice.

Ve fotogalerii se můžete podívat, jaké se jezdily vzduchem chlazené motory. Velice mě překvapily posádky s motorem ČZ, když v závodě vystartovaly mezi prvními. Motorů ČZ zde bylo celkem hodně a v různém provedení a podomácku upravené. Objevily se zde motory Rotax, Yamaha a nechyběl samozřejmě motor Ural, jak nové tak starší typy. Finská posádka přivezla sajdu s motorem Jumbo, která v první jízdě neměla pochopení pro zdejší trať a při deštivém počasí jim motor řekl dost.

Při rozhovoru s litevskou posádkou mi bylo sděleno, že motor vzduchem chlazený, co mají  v rámu, je motor Honda, který původně byl v cestovní motorce zvané Dominátor.

Jako raritu bych zde uvedl posádku s motorem IŽ ruské výroby, který byl zvětšen na obsah 500 cm.

Nyní se zahleďte do fotogalerie a můžete zde vidět použité karburátory, různé úpravy chlazení a jiné vychytávek motorů a rámů.



Text a foto: Zdeněk Růžička

17. 8. 2015